život na zemi je zajímavý
KARETA PRAVÁ
Kareta pravá (Eretmochelys imbricata) je kriticky ohrožená mořská želva, kterou řadíme spolu s dalšími pěti druhy do čeledi karetovitých(Cheloniidae). Je to jediný zástupce svého rodu a druh, který má celosvětovou distribuci a u kterého rozeznáváme dva poddruhy. PoddruhEretmochelys imbricata imbricata obývá Atlantický oceán, zatímco poddruh Eretmochelys imbricata bissa obývá oblasti Tichého oceánu, část populace žije i v Indickém oceánu. Přestože tráví ostatní druhy želv většinu svého života v otevřených oceánech, tento druh karety je častěji nalezán spíše v mělkých lagunách a u korálových útesů.
Anatomie a fyziologie
Stavbou těla se kareta pravá nijak výrazně neliší od ostatních zástupců své čeledi. Má obecně vyrovnaný tělesný tvar, nazatažitelnou hlavu, ochranný krunýř a nezatažitelné končetiny přeměněné na dlouhé a veslovité ploutve, které jim umožňují plavat i v často nevlídném otevřeném oceánu. Kareta pravá má jeden z nejkrásnějších krunýřů ze všech mořských želv s jantarovým zbarvením s nepravidelnou kombinací světlých a tmavých pruhů s převážně černým a strakatým zbarvením na stranách. Tvoří ho pět velkých a čtyři páry postranních zvláště silných štítků se zubovitým okrajem, čímž se bezpečně liší od ostatních zástupců své čeledi. Další bezpečnou odlišností od ostatních mořských želv je ostrý a zakřivený čenich připomínající zobák, méně pak dva drápy na každé ploutvi. Tělo dosahuje délky jednoho metru a hmotnosti zhruba 80 kg.
Pokud se kareta pravá pohybuje po písku, její dráhy bývají asymetrické, zatímco se na souši pohybují střídavou plazivou chůzí, čímž se liší od karety zelenavé, která se plazí poněkud souměrně.
Potrava
I přesto, že je kareta práva všežravá, nejčastější složku její potravy tvoří vodní houby, zvláště pak druhy Aaptos aaptos, Chondrilla nucula, Tethya actinia, Spheciospongia vesparum nebo Suberites domuncula. Některé houby, které se stávají potravou karety pravé jsou pro ostatní živočichy smrtelně jedovaté, ale kareta pravá je dokáže bez většího problému pozřít. Navíc tyto houby obsahují vysoké procento křemenčíkového obsahu, což činí karetu pravou jako jednu z mála živočichů želvou, která dokáže požírat i křemenčíkové organismy. Jejich potravou se však stávají i jinýbezobratlí, především pak žebernatky a medůzy, a to i velice nebezpečné druhy jako např. měchýřovka portugalská (Physalia physalis) nebo živočichové z třídy polypovců (Hydrozoa), které napadá pomocí toho, že zaútočí na nechráněné oči a před případným medůziným bráněním ji chrání tlustá pokožka na hlavě.
Etymologie a taxonomie[editovat]
Karetu pravou prvně důkladně popsal Carl Linné v roce 1766 ve svém díle Testudo imbricata. V roce 1843 následně rakouský zoolog Leopold Fitzingerzařadil karetu pravou do příslušného rodu Eretmochelys. V roce 1857 byla kareta pravá přejmenována na Eretmochelys imbricata squamata, vědecký název, který se dnes velice zřídka používá.
U karety pravé byly uznány dva poddruhy. Prvním, Eretmochelys imbricata bissa (Rüppell, 1835) se označují všechny populace karety pravé obývající Tichý oceán. Druhým, Eretmochelys imbricata imbricata (Linnaeus, 1766) se označují zase populace obývající Atlantický oceán.
Rakušan Fitzinger odvodil název Eretmochelys od kořene slova eretmo a chelys, v překladu zhruba "veslo", přílušně pak "želva". Tento název znovu upozorňuje na veslovité přední končetiny karety pravé. Vědecký název tichomořské populace bissa znamená v překladu "dvojitý". Původně byla kareta pravá úváděna pod laninským názvem Caretta bissa a byla považována za jediného zástupce tohoto rodu. Dnes má rodové jméno Caretta v názvu jiný druh karety, kareta obecná (Caretta caretta).